Včera večer jsem si posteskl směrem k nám na chatu (tam jsou sněhu hromady), že tady v Praze není ani kousíček sněhu. Dneska ráno se probudím a všude bílo. Asi mi sem poslali nějaký sněhový mráček. Doufám jen, že to nějakou tu chvilku i vydrží...

Dneska jsem si skvěle zabruslil na Nikolajce. Sice tam bylo hodně lidí. Otevřeno neměli od jedné hodiny (jako obvykle) ale až od dvou, ale i tak to stálo za to. A zítra pujdu zas.

Jelikož se přiblížil Silvestr a ještě potřebuju udělat pár věcí do školy, které doma dělat nemůžu, tak jsem dnes odpoledne vyrazil do Prahy. Můj oblíbený spoj v pátek nejezdí, takže jsem zvolil dřívější a těšil se až tu urputnou cestu budu mít za sebou. A to jsem ještě ani nevěděl, co mě čeká...

Hned na přestupu v Zábřehu jsem se z nádražního rozhlasu dozvěděl, že můj spoj má spoždění dvacet minut. Tak jsem se usadil a v klídku na něj počkal. Potom jsem se dostal do vlaku, ještě našel volné místečko a pohodlně se usadil. Nejdřív jsem si četl nějaké slajdíky do školy, ale brzo mě zmohl spánek a v klídku jsem prodřímal hodinu cesty.

Na zastávce v Pardubicích jsem náhodou poslouchal rozhlas a co to neslyším. Vlak jede do Kolína, Praha - Vršovice, Praha - Smíchov ugh. Co to je? Já měl jet na hlavák! No jelikož Vršovice mi nic neříkají, tak mě čeká trasa Smíchovské nádraží - Florenc - Nádraží Holešovice - Pelc Tyrolka/Kuchyňka To nebyly moc dobré vyhlídky. Ale riskovat výstup ve Vršovicích se mi doopravdy nechtělo. Nakonec jsem se teda šťastně a (dost) nespokojeně dostal až na kolej a můžu psát tuto novinku... Nechci se ani vciťovat do kůže nějakého chudáka, který na hlavním nádraží na ten vlak čekal... A to ještě plánují České dráhy zdražovat... Nejdřív by se mohli zamyslet nad kvalitou svých služeb.

Ráno jsem výjimečně vstával i s našima a vydal se hned na vlek. Rozhodl jsem se, že si ještě pořádně vyzkouším snowboard a brzká ranní hodina mi slibovala volné působiště jak na sjezdovce, tak i na vleku. Samozřejmě jsem toho využil. Začátek jízdy na vleku nebyl nejslavnější, ale pár rad a pár pokusů mi nakonec dopomohlo k tomu, abych se sám dostal až nahoru na sjezdovku. Několik jízd, několik obloučků a docela mi to začínalo i jít. Sám jsem viděl změny k lepšímu a úzké publikum - obsluha vleku - tyto změny spozorovala taky. Jenže potom mi to jako mávnutím kouzelného proutku přestalo jít. Ani blbý oblouček mi nešel a nešel... Nepřirozená poloha nohou a trošku nepříjemné nastavení vázání dopomohlo tomu, že jsem byl za krátkou dobu dost unavenej, takže mi to přestalo jít. Radši jsem toho nechal a uvolnil místo přicházejícím profíkům v čele s mým bráchou Jelikož se na svahu během dne nakupilo strašně moc lyžařů, tak se jelo až do noci. Okolo páté hodiny se rozsvítily světla a začalo večerní lyžování. Domů jsme se dostali až v pozdních hodinách, ale tato doba zaručila také malou frekvenci dopravy na silnicích a proto jsme po cestě nepotkali žádné auto.

Jako každý rok jsme se vydali za babičkou a dědou na chatu. Cesta vypadala do Uničova úplně v pohodě. To se ale změnilo hned od Brníčka. Odbočka na Paseku již vypadala hodně neudržovaně a po pár metrech cesty se nám to stoprocentně potvrdilo. Sněhové jazyky zasahovaly v lepším případě do poloviny vozovky, ale většinou spíš až na druhý "břeh" a auto s tím už mělo docela problémy. Naštěstí jsme se na silnici drželi zuby nehty a nakonec jsme tento krizový úsek přežili bez sebemenší újmy. Od Paseky se začal zvyšovat sklon vozovky, což začalo dělat další problémy, které bylo třeba překonat. V lese už byla cesta lepší a měli jsme veliké štěstí, že jsme nepotkali nikoho v protisměru. V zatáčkách to s náma házelo ze strany na stranu, ale odolávali jsme statečně až k chatě. Pořádně jsme zaparkovali a vydali se do tepla a ke stromečku.

Tam na nás čekalo pár drobnůstek, sešli jsme se ještě s dalšími příbuznými (teta a její rodina), pokecali, zavtipkovali a odpoledne se opět vydali na lyžařskou šichtu. Dnes to bylo příliš slabé, protože se většina lidí vydala za příbuzenstvem a taky je odradilo počasí, které nevěštilo dobrou průjezdnost vozovek.

Zato já jsem si dneška náležitě užil, protože jsem k večeru bráškovi zabavil snowboardík a zkoušel jsem si, jak se na tom jezdí. Po pár sjezdech jsem byl rád, že se na tom prkně jakž takž udržím a dokážu popojet aspoň o pár metrů. Ke konci se mi ještě povedla pěkňoučká otočka, která byla ale vzápětí dokončna pořádným držkopádem. Ale bylo to supr.

Večer jsme s Martinem začali stavbu iglů... Jelikož sněhu bylo dostatek a návod, který jsem kdysi dávno viděl v televizi jsem měl ještě v paměti, tak nebránilo nic tomu, aby jsme se vydali na svah začít naše veledílo. Vyzbrojeni každý jednou lopatou jsme si vybrali místo s největším množsvím sněhu, na strategickém místě u kadibudky Na jedno místo jsem nahromadili veliké množství sněhu, asi ve výšce přikrčeného člověka s průměrem něco přes dva a půl metru. Hodinka práce a před námi se vyvalovala pořádná hromádka sněhu. Ten se musí minimálně čtyři hodinky nechat uležet, aby se hromada trošku vytvrdila a mohlo se začít dlabat. My jsme to nechali přes noc a ještě jsme si zašli zablbnout do závějí k lesu - bylo to supr.

Tradičně strávené Vánoce... nou comment Pokud by vám to náhodou nedalo spát, tak mi napište, třebas něco prozradtím

Dnešek dopadl v podobném duchu jako včerejšek, jen s obměnou, že jsme na chatu nemuseli jezdit. Takže makačka už od časného rána, protože lyžaři-nezmaři mají chutě docela brzo. Ale kdo chce kam, pomožme mu tam. Během oběda proběhlo kompletní střídání, aby se stálá obsluha mohla v klídku nasytit a pokračovat v bohulibé činnosti obsluhy, která je potřeba k chodu jednoho lyžařškého vleku - pomy a jednoho dětského vleku. Večer jsme to s příchodem noci zapíchnuli a po vydatné večeři jsme se vydali domů.

I přesto, že jsem byl zasažen nějakým bacilem, tak jsem se s rodinou vydal na hory - na vlek. Máme na chatě čistý vzdoušek, třebas mi pomůže. Cesta byla vyhrabaná, tak jsme se dostali v pohodě. Hned po příjezdu jsme se rychle vybalili a nastoupili šichtu na vleku. (protože je náš... ) Já jsem byl dopoledne v tepličku na chatě, ale odpoledne mi to nedalo a musel jsem se zajít podívat, jak to všechno funguje.

Nová poma jela bez sebemenších problémků a sněhu bylo dost (jako snad za posledních deset let nikdy...) Usadil jsem se do "svého" křesílka do srubu a vychutnával vytopených 35 stupňů Celsia. Bylo tam doopravdy teploučko. Nemoc vypadala pomalu na odchodu a já jsem byl jen rád.

Kupodivu jsem se i dostal v pohodě do vlaku, usadil jsem se pohodlně do sedačky a vychutnal si volné místo až na Červenku, kde jsem vystoupil. Již během cesty mě překvapil dostatek sněhu podél železnice a nezklamal mě ani při výstupu z vlaku v Litovli. Ještě decentně sněžilo.

Celý víkend jsem strávil na horách u nás na vleku a vrátil jsem se ve vzpomínkách zpět do dob, kdy jsem tam ještě brigádničil. Bylo to už docela dávno, ale byly to příjmené chvíle...

Taky jsem si trošku užil toho sněhu, protože pražské sněhové podmínky se s naší chatou nedají srovnávat

No tak moje nadšení opadlo hned poté, co jsem vyrazil z kolejí. Sníh mi pod nohama krásně křupal a já jsem se včas dobral k autobusové zastávce. Dokonce nějakých pár minutek před odjezdem autobusu. Pár lidí tam stálo a čekalo, tak jsem se k nim připojil a čekal s nimi. Ale co se nestalo, čekáme, lidí přibývá, je pár minut po odjezdu, lidí přibývá, pár minut před odjezdem dalšího autobusu... a nikde nic. Někteří to již vzdávají a jdou pěšky. Další lidi přichází, ale autobus pořád nikde. Další odjezd minul a tak jsem se vydal na cestu i já. Trochu nastuzen z předchozích mrazivých dnů, nerad, ale do práce jsem musel. Autobus se objevil, až když jsem ukončil svůj "výstup" na most po pěším "rotovadle". Nakonec to dopadlo ale tak, že jsem při vstupu do metra spatřil i některé známé tvářičky, kterým nedošla trpělivost a autobusu se dočkaly. Ale já jsem se aspoň provětral

Nádhera, podívám se ven z okýnka a všude bílo. A to v PRAZE!!! Docela milé překvápko. I když toho snížku moc není a bude asi během dne pomalu mizet...

Jinak mě nějak přepadají šiky bacilů, kteří útočí na můj imunitní systém, tak snad budu zdárně odolávat i přes dnešní plavání...

Vím, že budu pruďa, ale neodpustím si to... Pokud ještě nemáte nakoupené dárečky, tak neváhejte a HURÁ na to!!! Už není času nazbyt a Vánoce už jsou za chvilinku.

Objevila se další naděje, do mé dušičky proniklo opět trošku světla... Doufat a doufat, to je jediné co teď můžu dělat.

Právě jsem se vrátil z vánoční besídky... Bylo to SUPER. Supr lidi, supr hudba, supr pohodička... Dokonalost sama... Aspoň konec dneška (myšleno na pátek) se vydařil... Ale jinak to nevypadá moc slibně... doufám, že bude líp... bohužel teď nemůžu dělat nic jiného než doufat...

Dneska jsem si doopravdy "pochutnal" na obědě. Nejdřív mi prasknula do poloviny sklenička, když jsem si napouštěl čajík a potom jsem v polévce našel cedulku od zeleniny, která v ní byla. No prostě humáč...

A já už jsem si myslel, že mi to štěstíčko alespoň chvilku vydrží, když se mi podařilo chytnout... Ale ouha, všechno je jinak...

"Lidé budou do deseti let u počítače trávit dvakrát tolik času jako nyní."
(B. Gates při návštěvě republiky)

Hmm, tak to já budu sedávat u počítače 48 hodin denně

Dneska jsem byl pozván na den otevřených dveří hotelové školy Nikdy jsem v takovém typu školy neměl tu čest být, ale musím říct, že alespoň v tomto konkrétním případě jsem byl velmi příjemně překvapen. Abych se tu moc nerozepisoval, tak se jen zmíním, co se mi líbilo nejvíc. Nejúžasnější mi připadlo flambování. Nikdy předtím jsem neměl možnost to vidět v reálu. Jen párkrát v televizi, v nějakém filmu. A byl na to docela zajímavý pohled. Až tam bude příští rok den otevřených dveří, tak se tam klidně zajděte mrknout.

Problémy, problémy a problémy. Ja se na ty počítače z vysoka vy... no já to řeknu, VYKAŠLU SE na ně. Od čtvrtka nedělám nic jiného než jen instaluju a instaluju a kdyby ta práce byla aspoň za mnou vidět, ale já instaluju jeden systém pořád dokola. A vždycky se najde něco, kvůli čemu to nechodí... Už mi z toho...

No nic radši jiné téma. Ve čtvrtek mě na plavání čeká Aqua gymnastika. Už jsme jí jednou měli a bylo to supr. Takže se těším a snad o tom i podám nějaké to hlášení. Úkolů narůstá a toho času moc nejni. No snad to mezi školou, prací na centru, prací na kolejních stránkách, prací bokem, děláním referátu a reinstalováním počítače co mám na koleji nějak zvládnu Mějte se líp než já a vězte, že i když to dle mých dnešních news nevypadá nějak moc nadějně, tak ja se mám skvěle!!!