hardwarové metody odposlechu
11. 8. 2000 (08:45)
karel kulhavý
na webu underground.cz
v poslední době se věnuje velká pozornost metodám, jak si zajistit soukromí softwarovou cestou. je to dáno především tím, že až na nepatrné výjimky nás takové zajištění nic nestojí. ale jsou tu ještě hardwarové kanály, kterými by naše cenné soukromí mohlo vyprchat, a těm se již taková pozornost nevěnuje.
mnoho lidí používá pgp. pgp vyžaduje, aby privátní klíč byl uložen na disku tak, aby se nedal přečíst. root ho ovšem může přečíst vždycky. máme-li tedy účet na nějakém serveru, je možno klíč získat buď tak, že se do serveru nalomíme, a nebo tak, že se donutí root, aby se nalogoval, klíč přečetl a vydal jej represivním orgánům. jakmile je klíč venku, padne veškeré soukromí u všech dat, která kdy byla nebo budou zašifrována pomocí tohoto klíče.
tento problém se snadno vyřeší tím, že k šifrované komunikaci budeme používat výlučně svůj domácí počítač, který si budeme střežit, jeho rootovské heslo budeme udržovat v tajnosti a budeme studovat všechny dostupné materiály o unixové bezpečnosti. může se ovšem stát, že šifrovaná data budou natolik choulostivá, že represivní orgány nebudou váhat a dostanou se nám do bytu s tím, že zamaskují stopy, aby nebylo nic poznat. do klávesnice nahackují odposlouchávací štěnici, která bude mačkané klávesy vysílat na rádiových vlnách. pak se rootovské heslo dostane z domu a může být odchyceno k tomu uzpůsobeným přijímačem. obranou proti takovýmto praktikám je spektrální analyzátor, na kterém bude vidět spektrální čára nosné vlny štěnice.
pak se ovšem může stát, že místo primitivní vysílačky použijí dnes již tolik oblíbenou spread spectrum modulaci. pak máme smůlu, s žádným detektorem štěnic nic nepoznáme, protože vysílání se bude tvářit jako běžné rušení vycházející z počítače. jedinou obranou zde zůstává pravidelné paranoidní rozebírání počítače až do mrtě, abychom se dozvěděli, co do něj přibylo za součástky. klidný spánek také posílí instalace mechanických zabezpečovacích prvků ztěžujících proniknutí do bytu.
jestliže si zprávu rozšifrujeme a čteme na monitoru, pak je obrazový signál slabě vysílán ve frekvenčním rozsahu od nuly do polovičky pixelových hodin obrazového režimu. proto nenápadný pickup s laminátovou nástavbou namalovanou do falešného loga českého telecomu s rádiovou anténou uvnitř může obraz zachytávat. obraz bude obsahovat pouze kontury a bude různě plavat po monitoru, protože bude postrádat synchronizaci, přesto to k přečtení textu může stačit.
proti tomuto není obrana moc jednoduchá. buď si můžeme koupit drahý lcd monitor, a nebo, jako v nepříteli státu, si kolem místnosti dát faradayovu klec ze silného drátěného pletiva, počítači zkontrolovat odrušovací filtry a připojit jej do sítě přes nepřepínající zdroj ups. tato metoda sice bude fungovat, pokoj ovšem nebude oslňovat svým vizuálním dojmem.
při čtení textu nezapomeneme zatáhnout okna, abychom znemožnili text vidět z protějšího domu skrze dalekohled. při čtení si zprávu samozřejmě neslabikujeme pro sebe, neboť pak je možno ji chytnout na zvukových štěnicích, kterých má každý druhý paranoik plný byt. lechtivé informace doma zásadně nediskutujeme, namísto toho si je sdělujeme na papírcích za zataženými okny. papírky spálíme, popel rozmixujeme v mixéru s vodou a vzniklou emulzi vylijeme do záchodu.
nejlepší je proto zprávu do monitoru nepouštět, vhodné je například si ji nechat odříkat pomocí některého z text diktujících programů do sluchátek, které jsou zapojeny přímo do zvukové karty, přičemž hlasitost sluchátek udržujeme nízkou a pustíme si přitom ještě konspirační rádio. zásadně k tomuto účelu nepoužíváme bezdrátová sluchátka. sluchátka před poslechem nezapomeneme rozebrat a zkontrolovat na štěnice.
správný paranoik si na mobilní telefon nechá zajit chutě. osoba, která u sebe má mobilní telefon, se dá snadno zaměřovat, cheme-li zjistit, kde se pohybuje. navíc šifrovaná hlasová komunikace mobilů již byla úspěšně prolomena. po obyčejném telefonu se také nebavíme o zvláštních věcech, protože odposlech je extrémně snadný.
oblíbená metoda odposlechu řeči bez nutnosti nalomení do bytu je také posvítit si laserovým ukazovátkem na okno a na přijímači optického signálu je slyšet, co se v mistnosti říká, protože paprsek se mihotá s vibracemi okna. zařízení je snadné postavit a na internetu se povalují návody na jeho výrobu.
hardwarový odposlech je dražší než softwarový, proto jeho použití je méně obvyklé a výše naznačené scénáře jsou značně paranoidní. přehnaná paranoia ovšem není na závadu a víme-li, kterými cestami se protivník může ubírat, vždy to výrazně zlepšuje naši schopnost bránit svoje soukromí.
karel kulhavý
autor studuje mff uk