Milan Kryl

Znásilnění


§ 241 Znásilnění

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohl. styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannost jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo
b) spáchá-li takový čin na ženě mladší než patnáct let.
(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

Trestní zákon, Část druhá, Hlava osmá, Oddíl druhý


Znásilnění je jakákoli sexuální aktivita uskutečněná proti vůli ženy. Přestože je znásilnění trestným činem, je stále považováno za společenské stigma pro ženu a její rodinu. Oběť je často mnohem více obviňována než útočník. Strach a stud oběti společně s nedůvěrou různých institucí často vedou k tomu, že znásilnění zůstává neoznámeno.

http://www.proFem.cz/


K vytvoření této stránky mě donutily události, které se přihodily za posledních pár týdnů. Nepříjemně mě překvapily natolik, že jsem se rozhodl dát si tu práci a vytvořit něco, co by mohlo mít alespoň nějaký užitek.

Domníval jsem se, že znásilnění není až tak častým jevem v naší společnosti, ale bohužel jsem byl přesvědčen o opaku. Během minulého a předminulého týdne se mi, nezávisle na sobě, svěřily dvě kamarádky. Obě se staly obětí nějakých nadržených neukojených maniaků, kteří nevědí, že když někdo říká NE, tak to znamená NE.

Je to velice nepříjemná věc, ale je potřeba ji řešit. Většinou se totiž oběť nechce k této strašné příhodě přiznat a nechá ji jen tak. Snaží se pouze zapomenout. Ale to je CHYBA. Nepotrestaný násilník samozřejmě svých nekalých činností nenechá bude v nich dále pokračovat. Takže i když si dotyčná žena myslí, že sama na všechno zapomene a bude všechno v pořádku, tak to není pravda. Potrestáním násilníka by dosáhla i svého, i když trochu malého, zadostiučinění. Ale také vystavuje v riziko další potencionální oběti. Tím, že to zamlčí, se nikdo nedozví, že se u nás něco takového děje. A veřejné mínění o těchto činech zůstane vlažné. U nás se prostě takové věci nedějí tak často. Jenže to NENÍ pravda. Většina těchto trestných činů je bohužel zamlčena, ututlána a nikdy nevzejde na denní světlo.

Proto bych chtěl i zde poprosit všechny oběti, svědky a jiné nepřímé účastníky, aby se nebáli a udělali dobrou věc a co nejdříve šli své svědectví sdělit na nejbližší policejní oddělení. Neděláte to jenom pro sebe a je potřeba proti tomu bojovat! Udělejte to!

Všem individuím, kteří tuto činnost prováděli, provádí a nebo zamýšlejí provádět, tak přeju, aby se jim to krajně nevyplatilo a narazili na nějakou slečnu ovládající bojové umění dostatečně natolik, aby jim pořádně nakopala pr...l. Přeju vám úplně to nejhorší co si dokážete představit, kéž by vám váš "nástroj" v nejbližších chvílích upadl a vy jste se až do daleké smrti mučili v nesnesitelných mukách... A pokud se právě teď ještě nic nestalo, tak se nebojte... na každého jednou dojde. I na VÁS! A bude to stát za to.




A i když vím, že se jedná o velmi vážné téma, tak si nemůžu odpustit ještě jednu poznámku, proč nemohou být znásilněni muži.



Naše paní učitelka říkala, že znásilnění muže ženou není možné, protože neztopořený penis by žena nedostala do pochvy. Je to pravda?

Radim Uzel:
Neztopořený penis lze do pochvy nasoukat jenom s velikými obtížemi a pokud už tam je, pak jím nelze v pochvě pohybovat, protože hned zase vypadne. Tyto technické překážky tedy opravdu znemožňují znásilnění muže jednou ženou. Násilnou soulož bychom si mohli představit pouze při spolupráci několika znásilňovatelek. V optimálním případe by snad stačily čtyři silnější ženy: jedna by mohla různými manipulacemi dosáhnout ztopoření pohlavního údu, dvě by přitom oběť držely (jedna za ruce a druhá za nohy) a čtvrtá by pak vykonala násilný pohlavní styk nejlépe v poloze jízdmo. Při troše obratnosti by snad nějaká pracovní síla mohla být ušetřena vhodným spoutáním a přivázáním oběti. Mnohé může vykonat také drogová nebo alkoholická příprava znásilněného i když nic se nemůže přehánět - většina těchto látek totiž zase značně omezuje možnosti erekce. Takto popisovaný čin by ovšem ani naše soudy nemohly hodnotit jako znásilnění, protože pro obrácenou roli muže a ženy chybí v trestním rádu příslušný paragraf. Soudce by to mohl vzít tak nanejvýš za omezování osobní svobody. Vaše paní učitelka má tedy pravdu nejen z hlediska biologického a technického, ale také pokud bere v úvahu náš platný trestní řád.

http://web1.cz/


Komentář, který mi došel 27. 12. 2002 mailem.

Pokud jde o znásilnění muže: jsem sexuolog a dovolím si Vás i kolegu Uzla opravit. Muže lze znásilnit a náš právní řád to již přes 2 roký uznává. Jde o znásilnění jiným mužem a to do úst nebo konečníku. Často se to děje ve věznicích. není to veselá historka, ale dovolil jsem si její pomocí upřesnit Vaše informace. Ostatně-sám mám v péči lidi, kteří se stali obětí znásilnění či sex. zneužití, chcete-li, přidejte i můj mail na své stránky.

Díky, že se snažíte zvýšit povědomí i o těch míň veselých aspektech sexuality.

MUDr. Ondřej Trojan


Komentář emailem z 4. 9. 2005

Jinak z vlastní zkušenosti - znásilnit muže nevím ale zneužít jde. Jako malýho kluka mě obtěžoval nějaký pedofil na wc na koupališti a dodneška (a to uplynulo už přes 30 let) se nemůžu vymočit dokud nemám za sebou zamčeno, nebo jsem v krajině a kilometr okolo mě nikdo není (s vyjímkou toho, když mám měchýř už tak naplněný, že brečím bolestí).

Ve většině tehdejších hospod nebyly zamykací záchody, takže jsem prostě se spolužáky tam nechodil, a tím pádem jsem přišel o část získávání zkušeností (nemám na mysli opilecké, ty mě pochopitelně netrápí, ale o komunikaci s vrstevníky v určitém prostředí. Ono je totiž někdy třeba i takříkajích zajít do hospody a domluvit tam třeba nějakého řemeslníka a tak podobně. Prostě jsem byl v některých ohledech mimo společnost, a problémy s komunikací mám doteď -->měl jsem pak méně kamarádů a hůře jsem navazoval známosti. Sice se nedá odhadnout, nakolik za tohle může tahle příhoda, ale nějaký vliv mít asi bude )

JN


Komentář emailem z 8. 9. 2006

Docela mě překvapila zlehčující konstrukce Radima Uzla. Jakožto lékař by mohl vědět, že ztopoření penisu není věc morálně-volní, ale pudová a tudíž k němu dojde nezávisle na souhlasu se stykem prostě na základě sexuální stimulace na úrovni podvědomí. A pokud žena není zrovna baba Jaga a použije např. pádnou výhružku nebo dokonce zbraň, nepotřebuje k uskutečnění znásilnění ani žádné další kolegyně kulturistky. Anebo může záměrně uvést muže v omyl a takto ho zneužít (potmě je každá kočka černá), což, jestli se nepletu, je v obráceném případě (tedy muž vůči ženě) také hodnoceno jako znásilnění. Dalším podobným případem by mohl být sex ve spánku, což je totéž co předchozí případ atd. Neboli paní učitelka pravdu rozhodně nemá a pan doktor Uzel také ne. Bohužel znásilnění muže ženou v našich zákonech opravdu asi postiženo není.

Možná by stálo za to také uvést, že ke znásilnění může dojít i mezi manželi (tedy právně jak bylo řečeno manžel může být stíhán za znásilnění manželky), což si někteří drsňáci nepřipouštějí řka: "Jaký znásilnění? Vždyť je to moje manželka!". Omyl!

PB


Komentář emailem 30. 11. 2006

Měl bych několik zásadních poznámek k tématu znásilnění:

1] Také mi připadá současná právní úprava, nepřipouštějící znásilnění muže ženou (v jejich obvyklých sexuálních rolích) jako nesmyslná. Především násilí se týká naší vůle a ta nemá vždy přímou souvislost s pocity. Kdyby každý dal na pocity, byli bychom všichni např. alkoholiky, protože alkoholické opojení je rozhodně příjemné. Takže zcela zásadně: ani libé pocity ze znásilnění krásnou ženou nemohou zastřít fakt, že šlo o znásilnění a případná argumentace typu „bylo vám to příjemné, tak jaképak znásilnění“ je zcela lichá.

Případné znásilnění muže mužem (nebo ženou v mužské roli), je také nutné připustit zcela samozřejmě.

2] Problémem dnešní kategorizace na „normální, násilníky a devianty“ je to, že po daleko delší část jeho historie bylo pro lidstvo násilí v sexualitě zcela běžnou normou, nebo dokonce jedinou cestou, jak „uplatnit svůj genetický potenciál“. Jinak řečeno násilnické geny v jistém smyslu převažují v každém z nás, protože v minulosti to byli právě násilníci, kteří byli v rozplozování úspěšnější. Je to a ještě dlouho bude kulturní nadstavba, výchova, postoj společnosti, které umožňují lidem se k sobě i v sexualitě chovat „lidsky“. Kromě toho v sexualitě (pro některé z nás) hraje aktivní agresivita i její „přijímání“ dost podstatnou roli, opět jako jasné dědictví z minulosti.

Neříkám to proto, že bych chtěl násilníky a devianty nějak obhajovat, ale proto, abychom si uvědomili podstatu problému: všechno kolem „normální sexuality“ je kulturní nadstavba, od stanovení věku, od kterého je sexuální styk „beztrestný“, přes definici incestu nebo zneužívání vlastních i svěřených dětí a mladistvých, postoj k homosexualitě a bisexualitě, posouzení „míry únosného násilí v sexu“ až po zařazení sexuální osvěty a vzdělávání do standardních vzdělávacích soustav. Ne náhodou jsou jak případy sexuálního násilí, tak i společenská izolace obětí, statisticky častější u skupin obyvatelstva s nižším vzděláním.

Všechno je výsledkem „společenského postoje“, názoru, řekněme i „normy“. Agrese v sexu se lze perspektivně i „geneticky“ zbavit jedině tak, že společnost jako atributy (i sexuální) atkraktivnosti postaví jiné „hodnoty“ než zjevné libido, horu svalů nebo majetek (který s agresivitou také přímo souvisí). Individualistická společnost dneška agresivitu podporuje a i kdyby konkrétní zastánci dnešního spotřebního způsobu života sebevíc chtěli konkrétně v sexu násilí omezit, agresivní podstata splečenských vztahů „individuí“ vede kulturně zpět – k toleranci násilí i v sexu (jako analogii a důsledku tolerance násilí a nespravedlnosti ve všech ostatních oblastech lidského soužití, ve společnosti jako celku).

Úroveň kvality společenského konceptu lze mimo jiné posuzovat i z pohledu výskytu násilí ve společnosti.

Jiří Mareček


Komentář emailem 21. 2. 2008

Zcela svámi souhlasím mluvit by se o tom mělo, psát ještě víc a trestat co nejvíce.

Jenže tady je něco, co se nedá jednoznačně říct. Co to je znásilnění? Říci jednoznačně NE.

To je pro mnohé soudce nedostatečné. Mnoho dívek a žen si nedokáže odpustit jasnou provokaci a pak se těžce domáhá toho svého NE.

Ne musí být NE. A co pan Kulínský, 48 podaných žalob a jsem přesvědčen, že jsou všechny pravdivé, ale jsem také přesvědčen, že se trestu nedočkám. Právě, že je to pro mnohé trauma na celý život, těžko jdou s tímto na veřejnost. Když však vyjdou co se stane? Kauza Kulínský je jasný příklad. 3 nebo 4 žaloby to by mohla být msta, ale nikdy ne 48 a přesto jsou tyto žaloby

zpochybňovány jako msta za to, že nejely na zájezd. Vím co bych udělal být na místě otce či manžela jedné z těch dívek.

Přeji hodně úspěchů a co nejmíň špatných poznání a zkušeností.

Hezký den vám a všem okolo vás.

Bohumil Lněnička


Komentář emailem 16. 9. 2010

Narazila jsem na Vaše webové stránky, protože jsem si hledala informace o znásilnění. Hodně mne povzbudilo to, co tam píšete, ale přesto všechno…

Byla jsem znásilněna přítelem, po asi dvouměsíční známosti, kdy byl prima se najednou změnil, asi nějaká psychická nemoc či co. Nebudu popisovat hrůzy, které jsem s ním prožila (samozřejmě beze svědků a následky byly pouze modřiny na rukou).

Snažila jsem se jeho a jeho rodiče přesvědčit, aby se nechal vyšetřit, ale marně. Tak jsem podala trestní oznámení.

Včera jsem byla opět na výslechu u policie. Co jsem tam zažila bylo strašné. Navíc mě tam drželi pět hodin v kuse, nedovolili mi ani krátkou přestávku, jenom dojít si na záchod. Protože jsem od toho zážitku „mimo“ a ještě na práškách a špatně spím, tak jsem už ani nevnímala co se kolem děje.

Chtěla jsem přijít jindy a dokončit tu výpověď a podepsat až budu při smyslech. Donutili mě to podepsat, stáli nade mnou výhružně. To nemluvím ani o dvojsmyslných narážkách během výslechu a vyhrožování, že když nepůjdu ke své gynekoložce, tak mě hned odvezou k „řezníkovi“.

Zkrátka teď lituju, do čeho jsem se pustila a nemůžu couvnout. A je jasné, že ten, kdo celou věc nejvíc odnese jsem já.


Doufám, že tyto stránky donutí alespoň nad krátkým zamyšlením nad tímto tématem. Každý si z toho může něco odnést a rád bych věřil tomu, že to i udělá. A ještě stránky organizace Bílý kruh bezpečí zabývající se ochranou dívek a žen v těchto strašných situacích.

Všem slečnám, dívkám, ženám od srdce přeju aby se jim v životě nic takového nestalo a všem těm maniakům, aby byli po zásluze potrestáni a nakonec aby všichni do jednoho vymřeli.